Nasycená mastná kyselina
Kyselina laurová je hlavní složkou kokosového a palmojádrového oleje, obsahuje ji i mléčný tuk včetně mateřského mléka.
Protože je v čistém stavu mírně dráždivá (avšak málo toxická), jsou z ní vyráběny saponáty, které najdeme ve většině šamponů, mýdel a čistících emulzích.
Obecně bývá kyselina laurová dobře snášena při aplikaci na pleť a jen zřídka způsobuje začervenání, svědění, otok nebo nějak jinak dráždí, proto ji americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv označil za bezpečnou.
Za pokojové teploty je kyselina laurová bílý prášek se slabou vůní, která bývá popisována jako podobná vůni bobkové listu. Kyselinu laurovou není drahé průmyslově vyrobit, a po dlouhou dobu si zachovává své výjimečné vlastnosti. Díky tomu nemusí přípravky s jejím obsahem obsahovat mnoho konzervantů.
Proti akné a proti oparům
Nejčastěji se kyselina laurová využívá v přípravcích navržených pro čištění pleti a mytí vlasů jako jsou obličejové čistící emulze, gely, tělová mýdla, sprchové gely a šampony. Využívá-li se jako aktivní ingredience, napomáhá kyselina laurová vodě promísit se s oleji a mazem v pokožce, čímž umožní jejich snažší smytí.
Někdy kyselinu laurovou odborníci doporučují pro léčbu oparů a puchýřků vznikajících na rtech při horečce, obsahuje ji mnoho přípravků, které napomáhají pleti se s těmito stavy vyrovnat. Studie prokazují, že kyselina laurová funguje na opary způsobené viry, na něž nezabírají antibiotika. Narušuje totiž buněčnou membránu viru obdobně jako mastné kyseliny narušují tvar olejových molekul na pleti. Narušení buněk virů způsobuje pak jejich zánik, tudíž se opar rychleji vyléčí. Stejně tak působí kyselina laurová proti dalším mikrobům, které mají olejové složky.
V současnosti se kyselina laurová používá v produktech pro pleť náchylnou k akné, protože podle studií dokáže ničit bakterie Propionibacterium acnes, která je spjatá se vznikem „pupínků“.
