Antiseptikum

Slovo antiseptikum pochází z kombinace řeckých výrazů proti (anti“) a hnijící („sēptikos“). Tyto antimikrobiální látky se aplikují na živé tkáně či kůži, aby snížily riziko infekce, sepse či hnilobných procesů. Obvykle se antiseptika získávají z antibiotik, díky jejich schopnosti cestovat lymfatickým systémem a ničit bakterie v organismu, a desinfekce, která ničí mikroorganismy na neživých objektech. Desinfekční látky nicméně nezabijí spory bakterií, například na chirurgických nástrojích, ty je proto třeba sterilizovat. Ani sterilizace nicméně nedokáže zničit vše.

Některá antibiotika jsou nicméně skutečnými germicidy, které likvidují veškeré mikroby, jiné typy antibiotik mikroby nelikvidují, ale pouze inhibují jejich růst.

Mezi nejběžnější antiseptika patří:

• Alkoholy, včetně ethanolu a isopropanolu, které se využívají pro dezinfekci kůže
• Chlorhexidin glukonát využívaný jako kožní antiseptikum a k léčbě zánětu dásní (gingivitidy)
• Peroxid vodíku užívaný v podobě 6 % roztoku pro čištění poranění a vředů, v podobě 3 % roztoku jsou častým domácím dezinfekčním prostředkem
• Jód, obvykle v alkoholovém roztoku pod názvem jodová tintura, se využívá jako předoperační a pooperační antiseptikum
• Oktenidin dihydrochlorid
• Polyhexanid, který se využívá pro kriticky infikovaná a chronická zranění, jeho aktivita působí preventivně i proti rozvoji rezistentních kmenů bakterií