Enzym telomeráza

Ribonukleový protein, který dokáže prodloužit krátící se telomery

Telomeráza, která se také nazývá terminální transferázou, je ribonukleoprotein, který dokáže svojí aktivitou prodloužit konce telomeru přidáním opakující se sekvence TTAGGG na konec chromozomu. Díky tomu hraje významnou roli v tzv. telomerové teorii stárnutí a samozřejmě má podle vyznavačů této teorie také velký potenciál v oblasti anti-agingu.

Telomer je oblast opakujících se sekvencí na každém rameni eukaryotického chromozomu u většiny eukaryot. Chrání ramena chromozomů, chromatidy, před poškozením DNA nebo před nežádoucím spojováním jednotlivých chromozomů.

Instrukce pro prodloužení

Telomeráza je enzym reverzní transkriptázy, která přenáší svoji vlastní molekulu RNA. Ta je při aktivitě enzymu využita jako instrukce, jak prodloužit telomery. Enzym telomeráza je typicky aktivní v kmenových buňkách  a ve většině kancerózních buněk, u tělesných buněk typicky buď zcela absentuje, nebo vykazuje jen minimální aktivitu.

Existenci tohoto kompenzačního mechanismu zkracování telomerů, respektive  telomerové teorie stárnutí, poprvé zmínil sovětský biolog Alexej Olovnikov v roce 1973, který vedle toho nastínil možné propojení telomerů a rakovinného bujení.

Nobelova cena

Enzym telomerázu objevily Carol W. Greiderová a Elizabeth Blackburnová v roce 1984, společně byly tyto dámy s vědcem Jackem W. Szostakem za jejich objev v roce 2009 oceněni Nobelovu cenou za fyzilogii a medicínu.