Typy plešatění: Tinea capitis je nakažlivá. Hlavně pro děti

Typy plešatění: Tinea capitis je nakažlivá. Hlavně pro děti
Rubrika: Péče o vlasy 20.10.2015
tisk

Jakkoliv se může zdát, že děti nejsou ztrátou vlasů postiženy, je to omyl! Nadměrné padání vlasů bývá důvodem až tří procent návštěv dětí u dětského lékaře. A padání vlasů působí na dětskou psychiku snad ještě negativněji než na psychiku dospělého jedince!

Tinea capitis neboli plíseň hlavy způsobuje povrchová plísňová infekce pokožky ve vlasové části hlavy, v obočí a v oblasti řas, se sklonem "atakovat" vlasy i vlasové folikuly. Tinea capitis je nejčastější příčinou ztráty vlasů u dětí. Nejvíce poskytuje děti předškolního věku, objevit se ovšem může i později.

Infekci vyvolávají houby, takzvané zoofilní dermatofyty. Ty pronikají do svrchní vrstvy kůže a napadají vlasy a/nebo pokožku hlavy. Houby mohou napadnout jak pokožku hlavy, tak vlasy, v tomto případě je pro diagnostiku účinný test Woodovou lampou. V případě, že plíseň napadne pouze vlasy, je tento test neúčinný. Další variantou tinea capitis je, když se na pokožce hlavy objeví ztvrdlá místa, z nichž vlasy vypadají.

Lysinky a polámané vlasy

Prvotním znakem přítomné infekce je začervenání postižené oblasti kůže. Ta postupem času bledne a na pokožce se vytváří šupinky. Vlasy začínají být výrazně lámavější s nezdravým vzhledem. Následuje vznik lysinek, přičemž přímo nad povrchem kůže bývají vidět polámaná vlasová vlákna. Obvykle jsou tyto lysiny pravidelného kulatého či oválného tvaru. Na hlavě může se může lysých míst objevit několikero zároveň.

Někdy se vlasové vlákno ulomí přímo na úrovni kůže, jeho vzhled tedy připomíná černou tečku na kůži. Mezi další projevy tinea capitis se řadí vznik šedivých šupinek či lupů. V pokročilé formě mohou na hlavě vznikat i hnisající hrbolky.

Diagnózu určí odborník předně podle vzhledu skalpu.  Dále je možné pro diagnózu využít test Woodovou lampou vyzařující ultrafialové záření, který potvrdí přítomnost plísňové infekce. Test Woodovou lampou se provádí ve tmavé místnosti, kdy se na požadovanou oblast namíří ultrafialové záření z lampy. Biopsie skalpu nebývá zpravidla kvůli určení diagnózy třeba. Pro ověření diagnózy (a její stanovení v případě, že se jedná pouze o infekci vlasů) je také nutné mikroskopické vyšetření infikovaného vlasu.

Léčba je snadná

Tinea capitis se obvykle léčí předepsáním antimykotického preparátu, který pacient bere ústně zhruba po dobu osmi týdnů. Stav se zlepšuje i po aplikaci speciálního šamponu s antimykotickým účinkem, kterým je třeba skalp mýt dvakrát až třikrát týdně. Pro úspěšné vyléčení a zažehnání problému je třeba v braní preparátu i používaní šamponu pokračovat celých osm týdnů, i po vymizení prvotních příznaků. Děti postižené tinea capitis nemusí absentovat ve škole, protože ve chvíli, kdy probíhá léčba šamponem a antimykotickým preparátem, nejsou pacienti infekční. I přes to se ovšem tinea capitis může vyskytnou epidemicky.

Plíseň bývá zpravidla zvířecího původu, zdrojem infekce bývají nejčastěji kočky a psy, nicméně mohou jím být například i morčata a další živočichové. 

Konec článku